Kampan zazastavni stavby silnice kolem Balikpapanskeho zalivu nabrala tempo, ovladla nase zivoty a zmenila nase plany. Moment, kdy guverner Vychodniho Kalimantanu pomerne zaludnou cestou obesel standardni proceduru a dostal prislib centralni vlady pro financovani stavby mostu pres ostrov Balang ze statniho fondu, znamenal de facto konec naseho vyzkumu kahau. Vetsinu casu ted prosedim za pocitacem, na meetinzich a workshopech a do lesa uz se skoro nedostanu.

K psani zprav se posledni dobou nejak nedostavam... Tak spis jen takove stripky...

Sungai Wain byl po pet mesicu plny lesnich plodu. Manga, mangostyny, duriany a rambutany uz sice maji svoji sezonu za sebou, nicmene zdejsi stromy kvetou a plodi v urcite pravidelne posloupnosti, takze je zas vystridaly dalsi ovocne stromy a mezi nimi i ten, ktery mi pripada nejlahodnejsi - Xantophyllum. Celkem nezname plody, protoze se nepestuji komercne, ale u me s svoji medovou chuti u me Xantophyllum prozatim vede (zatimco na poslednim miste stale zustavadurian).

O Sungai Wainu se sveho casu mluvilo jako o jednom z nejlip spravovanych chranenych uzemi v Indonesii. Hlavne proto, ze jako na jednom z mala mist v Indonezii se tu podarilo zastavit ilegalni tezbu dreva (pominu-li ta mista, kde uz zadne drevo nezbylo...). Nejuspesnejsi pocin v tom smeru bylo nejspis hrebikovani stromu. Lesnici vyhledavali kempy drevorubcu a z ukrytu je pozorovali. Drevarisi vzdycky jendriv prosekaji cesticky k nekolika vybranym stromum a teprve pak privezou motorovou pilu, coz je natolik cenny nastroj, ze ho museji sdilet s jinymi skupinami nebo si ho jen pronajimaji. Pote, co si drevirubci stromy vyberou a odejdou pro pily, zatlucou lesnici do vybranych kmenu sadu 20-centimetrovych hrebiku. O ne se pak motorova pila rozbije a drevari tak prijdou o velmi cenny kus majetku. To je mnohem efektivnejsi nez zatykani nebo pokutovani - z takovych trestu se vzdycky da nejak vykroutit, ale zničenou motorovou pilu uz nelze vzit zpatky. Byl to tehdy velmi kontroverzni projekt, jeho iniciator Graham kvuli nemu prisel o misto reditele organizace, ktera si musela hlidat "public relations", ale Sungai Wain se diky tomu podarilozachovat.

O olejnych palmach jsem psal uz nekdy pred pul druhym rokem. Je to v pravem slova smyslu zeleny mor, ktery uz dneska pro existenci pralesa v Indonesii predstavuje vetsi hrozbu nez tezba dreva. Palmovy olej je nejlevnejsi rostlinny olej a pridava se do potravin od susenek pres cokoladu po cinske nudle, do kosmetiky od mydla az po rtenku, a bohuzel v posledni dobe cim dal vic i do pohonnynch hmot, kterym obchodnici vymysleli chytlavy zeleny titul biopaliva... Evropa a Amerika stridave prevlika kabat s tim, ze palmovy olej pro ten ci onen ucel kupovat bude a zas ze nebude, a mezitim v Asii rostou dva daleko nebezpecnejsi giganti, kteri muzou zapadni konzumci behem pristich par let odsunout nekam do pozadi - Indie a Cina. Indonezie se pred casem zavazala k tomu, ze na dalsi plantaze olejne palmy nepadne uz ani hektar primarniho pralesa. Ale tenhle slib se az prilis snadno vyresi tim, ze se prales prohlasi za degradovany, nebo tim, ze ho palmarska spolecnost vykaci bez povoleni vlady a zaplati pak nejakou bezvyznamnou kompenzaci uradu pro zivotni prostredi a par uplatku nekolika urednikum.