Lidský čich se významně uplatňuje v celé řadě lidských aktivit. Pravděpodobně nejvíce je zapojen do procesu příjmu potravy, kde umožňuje hodnotit její kvalitu (Lawless 1991), včetně vyhnutí se zkaženým potravinám (Mattes 2005), a zároveň přispívá k potěšení z konzumace jídla (Ferris a Duffy 1989). Upozorňuje rovněž na výskyt nebezpečných zplodin ve vzduchu (Santos a kol. 2004). Předpokládá se, že významnou roli hraje též při výběru partnera (Eklund a kol. 2000, Jacob a kol. 2002) a při vytváření sociálních vztahů, například při utváření vazby (attachmentu) mezi matkou a jejím novorozeným dítětem (Porter a kol. 1983, Schleidt a Genzel 1990), přičemž Schaal a kol. (1980) se domnívají, že čich se na tomto procesu podílí až do konce předškolního věku.

Význam čichu vystupuje do popředí u pacientů s vrozenou anosmií. Tito lidé s úplnou vrozenou ztrátou čichu jsou obvykle v ostatních ohledech zcela zdravými jedinci, kteří okolo 8 až 10 let věku začínají zjišťovat, že jejich okolí cítí pachy, které oni ne (Leopold 1990:659). Někteří autoři se nedomnívají (např. Engen 1991:93), že kongenitální anosmie má negativní dopady na interpersonální vztahy nebo kvalitu života. Tomu však zcela jednoznačně odporují výpovědi samotných pacientů. Mnozí hodnotí svůj život jako méně kvalitní a hovoří o depresích, výkyvech nálady, pocitech nejistoty ohledně vlastního těla a problémech s hygienou, problémech při vaření a potížích způsobených konzumací zkažených potravin (Tennen a kol. 1991, Temmel a kol. 2002). Partneři kongenitálních anosmiků si stěžují, že partner se k nim nedokáže citově vázat a všímají si, že má stejný problém ve vztahu k matce (Christian 2009). U dětí vede k problémům s kojením a krmením, poruchám chování, potížemi s komunikací a negativně ovlivňuje vazbu (attachment) k rodičům (Chalouhi a kol. 2005).

V různých oblastech života člověka se mohou různou měrou uplatňovat jednotlivé čichové schopnosti. Čichové schopnosti definujeme jako schopnosti, které závisí na smyslových receptorech hlavního čichového systému člověka (McGrew 1997). Zahrnují především schopnost detekce, diskriminace a identifikace pachů, jež jsou nejčastěji testovány v experimentálním i klinickém kontextu. Schopnost detekce pachů (též čichová citlivost) se měří pomocí čichového prahu, který je definován jako nejnižší perceptibilní koncentrace odorantu. Schopnost diskriminace je schopností rozlišit od sebe různé pachy. Schopností identifikace se pak rozumí schopnost pojmenovat nebo neverbálně označit určitý pach, často na základě jeho zdroje (Doty 1991). Tyto schopnosti se jak v experimentálním, tak klinickém kontextu nejčastěji hodnotí pomocí psychofyzických metod ortonazální stimulace. Při takové stimulaci jsou odoranty přikládány k nozdrám testovaného jedince a ten k nim přičichává; stimulací retronazální se rozumí stimulace aromaty podávanými skrze dutinu ústní, z níž jsou nasávána do horních cest dýchacích.

Mnohé studie s využitím psychofyzických testů zjistily mezipohlavní rozdíly v čichovém vnímání u dospělých, a to ve prospěch žen (Cain 1982, Doty a kol. 1984, 1985; Gilbert a kol. 1997, Koelega a Köster 1974, Öberg a kol. 2002; pro přehled viz Brand a Millot 2001). Čichové prahy detekce u žen jsou pro většinu odorantů nižší než u mužů (Corwin a kol. 1995, Wysocki a Gilbert 1989). Větší počet mužů než žen je anosmických vůči určitým odorantům (pro přehled viz Bremner a kol. 2003). Mezipohlavní rozdíly v schopnostech diskriminace odorantů nebyly předmětem rozsáhlého zkoumání, avšak v nemnoha studiích, v nichž testovány byly, dosáhly ženy lepších výsledků (např. Hulshoff Pol a kol. 2000). Naopak v testech identifikace odorantů byly rozdíly mezi muži a ženami zdokumentovány nejlépe, opět s výsledky ve prospěch žen (Cain 1982, Wysocki a Gilbert, 1989). V některých studiích, v nichž byl kontrolován vliv verbálních schopností (např. Larsson 2003, Oberg a kol. 2002), však žádné rozdíly pozorovány nebyly.

Tento fenomén může být interpretován minimálně třemi různými způsoby. Zaprvé, větší čichová citlivost žen mohla být selektována specificky v kontextu výběru partnera. Tuto hypotézu by podporovala studie, v níž bylo ukázáno, že pohlavní rozdíly v čichové citlivosti jsou větší v případech, kdy se jedná o složku lidského tělesného pachu (Hummel et al. 1991). Rovněž Havlicek a kol. (2008) zjistili, že zatímco muži věnují více pozornosti fyzickému vzhledu potenciální partnerky, ženy jsou více ovlivněny tělesným pachem protějšku. Druhou hypotézou je, že lepší čichové schopnosti u žen mohou být výsledkem různých selektivních tlaků. Jedním z nich mohl být sběr rostlinné potravy a její příprava, za něž jsou ve většině lovecko-sběračských společností zodpovědné ženy (např. Eibl-Eibesfeldt 1989). Pro přežití celých rodin bylo tedy životně nezbytné vyhnout se toxickým rostlinám nebo zkažené potravě. Toto platí obzvláště během těhotenství, kdy hrozí poškození plodu (Pepper a Roberts 2006). Některé studie ukázaly (např. Nordin a kol. 2005), že intolerance žen vůči pachům během těhotenství narůstá. Dalším kontextem mohla být identifikace a utváření vazby (attachmentu) mezi matkou a dítětem. Význam tělesného pachu během prvních týdnů po porodu je hojně doložen v literatuře (pro přehled viz Porter 1998). Třetí hypotéza je založena na předpokladu omezených kognitivních schopností; muži mají horší čichové schopnosti, protože jsou více vizuálně založeni, což může být na překážku vývoji jejich čichových schopností. Ačkoli se jedná o hypotézu vysoce spekulativní, některé studie zabývající se plasticitou mozku ji podporují (Lledo a kol. 2005; Royet a kol. 2000). Je však třeba doplnit, že toto poslední vysvětlení se vzájemně nevylučuje s předchozími dvěma.

První zmíněnou hypotézu by podporovaly rovněž výsledky studií, v nichž bylo zjištěno, že ženy jsou citlivější než muži vůči pižmovým sloučeninám a že se čichová citlivost žen vůči nim během menstruačního cyklu mění (např. Koelega a Köster 1974). Tomu ovšem odporují výsledky četných studií, které dokládají, že lepší čichové schopnosti nejsou doménou dospělých žen a že se objevují již v raném dětství, kdy kontext výběru sexuálního partnera není relevantní. Dívky předškolního věku například identifikují sourozence či vrstevníky na základě jejich tělesného pachu lépe než chlapci (Porter a Moore 1981), přičemž lépe identifikují ty vrstevníky, které upřednostňují, zatímco chlapci si vedou hůře bez ohledu na preference konkrétních vrstevníků (Mallet a Schaal 1998). Rozdíly mezi chlapci a dívkami jsou však patrné ještě mnohem dříve. Novorozené holčičky (avšak nikoli chlapečci) ve stáří 13 až 17 dnů preferují (a tím pádem musí i rozlišit) tělesný pach jejich matky (Makin a Porter 1989).

Pozoruhodná je skutečnost, že projevy lepších čichových schopností dívek lze pozorovat i mimo sociální kontext. Ať se jedná o tělesný pach známé osoby či průmyslově vyrobený odorant předložený v laboratorních podmínkách – již čtyřletá dívka jej identifikuje lépe než její vrstevník (Doty 1997, Richman a kol. 1992). Monnery-Patris a kol. (2009) však poukázali na fakt, že je-li kontrolován vliv lepších verbálních schopností dívek, pak jsou tyto výsledky, podobně jako u dospělých jedinců, nesignifikantní. Dívky však dosahují lepších výsledků i v testech dalších čichových schopností, čichové citlivosti a diskriminace (Renner a kol. 2009; srov. Richman a kol. 1995).

Je ovšem třeba zmínit, že aplikaci psychofyzických testů u dětí provázejí četné problémy. Rozdílnost takto dosažených výsledků tedy může být způsobena faktory metodologického rázu. Hlavní kritika psychofyzických testů se zakládá na skutečnosti, že ač vyvinuty pro testování dospělých jedinců, byly a stále jsou často bez jakýchkoli úprav aplikovány na děti (viz např. Doty a kol. 1984). Problém představuje příliš složitý design experimentů, neúměrný kognitivním schopnostem dětí, a výběr konkrétních odorantů, o nichž se a priori předpokládá, že budou dětem i v raném věku dostatečně známy. K tomu se navíc váže i problém kulturní specifičnosti odorantů. Pro středoevropské prostředí doposud žádné testy určené pro děti vyvinuty nebyly.

Na základě výsledků těchto psychofyzických testů se nicméně někteří autoři domnívají, že dívky (a ženy) jsou lépe predisponovány k různým aspektům čichovému vnímání a že se dokonce může jednat o vrozený, sexuálně dimorfní znak (Doty 1991).

Skutečnost, že dívky (alespoň od určitého věku) v testech čichových schopností předčí své vrstevníky, však také může znamenat, že alespoň některé z těchto schopností pravděpodobně mají u dívek a chlapců odlišnou křivku vývoje. Naše znalosti jsou v tomto ohledu velmi kusé. Například Renner a kol. (2009) zjistili, že již tak lepší čichové schopnosti dívek se začaly zlepšovat v nižším věku než čichové schopnosti chlapců. Hlavní podíl na tomto dřívějším pokroku měla především schopnost identifikace odorantů a menší pak diskriminace odorantů. Naopak Monnery-Patris a kol. (2009) tento efekt zaznamenali u čichové citlivosti, ale nikoli u ostatních čichových schopností. Chopra a kol. (2008) naproti tomu tvrdí, že od devíti let jsou čichové prahy detekce dívek podobné jako u dospělých žen a zároveň, v souladu s předchozími výzkumy, vždy nižší než u opačného pohlaví (srov. Hummel a kol. 2005, Chalouhi a kol. 2005, Solbu a kol. 1990). Je zřejmé, že předškolní věk je obdobím kritickým pro vývoj čichových schopností, avšak otázka odlišného průběhu zlepšování čichových schopností u obou pohlaví zůstává otevřená.

Je však též možné, že dívky mají v průběhu ontogenetického vývoje více příležitostí k získávání zkušeností s různými pachy. Brand a Millot (2001) se domnívají, že ženy se s pachy obecně setkávají častěji než muži. Toto může být způsobeno například tím, že dívky mohou být vedeny k genderově specifickým činnostem, které mohou být na zkušenost s pachy bohatší (Ferdenzi 2008b). To by však zároveň nahrávalo domněnce, že dívky a ženy si budou vést lépe pouze při identifikaci "stereotypně ženských" odorantů a hůře při identifikaci odorantů "stereotypně mužských". Jak bylo uvedeno výše, ženy muže v psychofyzických testech předčí bez ohledu na kontext, testovanou čichovou schopnost nebo typ odorantu.

Tuto hypotézu podporují i výsledky studií, v nichž bylo zkoumáno, nakolik jsou si děti na prvním stupni základní školy vědomy přítomnosti různých pachů ve svém bezprostředním okolí a jak tuto zkušenost uplatňují v každodenním životě (Ferdenzi 2008a, b). Na základě strukturovaného interview, které nazvala COBEL (Children’s Olfactory Behaviour in Everyday Life), autorka zjistila, že dívky znají pachy ve svém okolí lépe a že také efektivněji svůj čich využívají.

Je však nutné zdůraznit, že výše uvedené tři hypotézy se vzájemně nevylučují. Navíc není zřejmé, jakou roli jednotlivé faktory ve vzniku mezipohlavních rozdílů hrají. Naším cílem je proto zjistit, zda děti, které mají srovnatelnou zkušenost s pachy, budou stále vykazovat rozdíly v čichových schopnostech. Domníváme se, že dívky, pravděpobně lépe predisponované k čichovému vnímání, jsou navíc i díky činnostem, k nimž jsou vedeny a které vyhledávají, obklopovány více čichovými stimuly, a že tak získávají více zkušeností s pachy než jejich vrstevníci, což se zpětně promítá do vývoje jejich čichových schopností, měřitelných psychofyzickými testy. Zároveň rozdílná míra zapojování dětí do takovýchto činností, které mohou být bohatší na čichové podněty, by měla vést k rozdílům v čichových schopnostech i v rámci pohlaví.

REFERENCE

1. Brand, G. & Millot, J.-L. 2001. Sex differences in human olfaction: between evidence and enigma. The Quarterly Journal of Experimental Psychology B, 54, 259-70.
2. Bremner, E.A. et al. 2003. The Prevalence of Androstenone Anosmia. Chemical Senses, 28, 423-432.
3. Cain, W.S. 1982. Odor identification by males and females: prediction versus performance. Chemical Senses, 7, 129 – 142.
4. Corwin, J. et al. 1995. Workplace, Age, and Sex as Mediators of Olfactory Function: Data from the National Geographic Smell Survey. The Journals of Gerontology Series B: Psychological Sciences and Social Sciences, 50, 179-186.
5. Doty, R.L. 1997. Studies of human olfaction from the University of Pennsylvania Smell adn Taste Center. Chemical Senses, 22, 565-586.
6. Doty, R.L. 1991. Psychophysical measurement of odor perception in humans. In D.G. Laing, R.L. Doty, W. Breipohl (Eds), The human sense of smell. Berlin: Springer-Verlag, pp. 95-151.
7. Doty, R.L. et al. 1985. Sex differences in odor identification ability: a cross-cultural analysis. Neuropsychologia, 23, 667-672.
8. Doty, R.L. et al. 1984. Development of the University of Pennsylvania Smell Identification Test: A standardized microencapsulated test of olfactory function. Physiology & Behavior, 32, 489-502.
9. Eibl-Eibesfeldt, I. 1989. Human ethology. New York: Aldine de Gruyter.
10. Eklund, A.C. et al. 2000. Polymorphisms in the HLA-linked olfactory receptor genes in the Hutterites. Human Immunology, 61, 711-717.
11. Engen, T. 1991. Chapter 9: Loss of odor sensitivity. In Odor sensation and memory. New York: Praeger, 1991, 89-105.
12. Ferdenzi, C. et al. 2008a. Human awareness and uses of odor cues in everyday life: results from a questionnaire study in children. International Journal of Behavioral Development, 32, 422-431.
13. Ferdenzi, C. et al. 2008b. Children’s awareness and uses of odor cues in everyday life: A Finland - France comparison. Chemical Perception, 1, 190-198.
14. Ferris, A.M. & Duffy, V.B. 1989. Effect of olfactory deficits on nutritional status: Does age predict persons at risk? Annals of the New York Academy of Sciences, 561, 113-123.
15. Gilbert, A. et al. 1997. Sex differences in task performance associated with attention to ambient odor. Archives of Environmental Health, 52, 195-199.
16. Havlicek, J. et al. 2008. He sees, she smells? Male and female reports of sensory reliance in mate choice and non-mate choice contexts. Personality and Individual Differences, 45, 565–570.
17. Hulshoff Pol, H.E. et al. 2000. The Prevalence of Androstenone Anosmia. Chemical Senses, 25, 461-464.
18. Hummel, T. et al. 2005. Androstadienone odor thresholds in adolescents. Hormones and Behavior, 47, 306-310.
19. Hummel, T. et al. 1991. Changes in olfactory perception during the menstrual cycle. Experientia, 47, 712-715.
20. Chalouhi, C. et al. 2005. Olfactory Evaluation in Children: Application to the CHARGE Syndrome. Pediatrics, 116, 81-88.
21. Chopra, A. et al. 2008. Thresholds and chemosensory event-related potentials to malodors before, during, and after puberty: Differences related to sex and age. NeuroImage, 40, 1257-1263.
22. Christian, M. Congenital Anosmia Pages [online]. c2005 [cit. 2009-11-10]. < http://www.maxuk.net/fascin.html>.
23. Jacob, S. et al. 2002. Paternally inherited HLA alleles are associated with women’s choice of male odor. Nature Genetics, 30, 175-9.
24. Koelega, H.S., Köster, E.P. 1974. Some experiments on sex differences in odor perception. Annals of the New York Academy of Sciences, 237, 234-246.
25. Larsson, M. et al. 2003. Sex differences in recollective experience for olfactory and verbal information. Acta Psychologica, 112, 89-103.
26. Lawless, H. 1991. The sense of smell in food quality and sensory evaluation. Journal of Food Quality, 14, 33-60.
27. Leopold, D.A. 1990. Chapter 36: Physiology of olfaction. In C.W. Cummings, J.M. Fredrickson, L.A. Harker, C.J. Drause, D.E. Schuller & M.A. Richardson (Eds.), Otolaryngology: Head and Neck Surgery II. St Louis, MO: Mosby, 640-664. Retrieved online on November 10, 2009 at http://famona.tripod.com/ent/cummings/cumm036.pdf
28. Lledo, P.M. et al. 2005. Information processing in the mammalian olfactory system. Physiological Reviews, 85, 281-317.
29. Makin, J.W. & Porter, R.H. 1989. Attractiveness of lactating females breast odors to neonates. Child Development, 60, 803-810.
30. Mallet, P. & Schaal, B. 1989. Rating and recognition of peers‘ personal odors by 9-year-old children: an exploratory study. Journal of General Psychology, 125, 47-64.
31. Mattes, R.D. 2005. Fat taste and lipid metabolism in humans. Physiology & Behavior, 86, 691-697.
32. McGrew, K.S. 1997. Analysis of the major intelligence batteries according to a proposed comprehensive Gf-Gc framework. In D. P. Flanagan, J. L. Genshaft, & P. L. Harrison (Eds.), Contemporary intellectual assessment: Theories, tests, and issues. New York: Guildord, 151-179. Available online at http://www.iapsych.com/chcdef.htm
33. Monnery-Patris, S. et al. 2009. Development of Olfactory Ability in Children: Sensitivity and Identification. Developmental Psychobiology, 51, 268-276.
34. Nordin, S. et al. 2005. Environmental odor intolerance in pregnant women. Physiology and Behavior, 84, 175–179.
35. Öberg, C. et al. 2002. Differential sex effects in olfactory functioning: the role of verbal processing. Journal of the International Neuropsychological Society, 8, 691-698.
36. Pepper, G.V., & Roberts, S.C. 2006. Rates of nausea and vomiting in pregnancy and dietary characteristics across populations. Proceedings of the Royal Society B - Biological Sciences, 273, 2675–2679.
37. Porter, R.H. 1998. Olfaction and human kin recognition. Genetica, 104, 259–263.
38. Porter, R.H. & Moore, J.D. 1981. Human kin recognition by olfactory cues. Physiology and Behaviour, 27, 493-495.
39. Porter, R.H et al. 1983. Maternal recognition of neonates through olfactory cues. Physiology & Behavior, 30, 151-154.
40. Renner, B. et al. 2009. The candy smell test: A new test for retronasal olfactory performance. Laryngoscope, 119, 487-495.
41. Richman, R.A. et al. 1995. Olfactory performance during childhood. II. Developing a discrimination task for children. The Journal of Pediatrics, 127, 421-426.
42. Richman, R.A. et al. 1992. Olfactory performance during childhood. I. Development of an odorant identification test for children. Journal of Pediatrics, 121, 908-911.
43. Royet, J.P. et al. 2000. Emotional responses to pleasant and unpleasant olfactory, visual, and auditory stimuli: A positron emission tomography study. Journal of Neuroscience, 20, 7752-7759.
44. Santos et al. 2004. Hazardous events associated with impaired olfactory function. Archives of Otolaryngology – Head and Neck Surgery, 130, 317-319.
45. Schaal, B. et al. 1980. Olfactory stimulation in the relationship between child and mother. Reproduction, nutrition, development, 20, 843-58.
46. Schleidt, M. & Genzel, C. 1990. The significance of mother's perfume for infants in the first weeks of their life. Ethology & Sociobiology, 11, 145-154.
47. Solbu, E.H. 1990. Children’s sensitivity to odor of trimethylamine. Journal of Chemical Ecology, 16, 1829-1840.
48. Temmel, A.F. et al. 2002. Characteristics of olfactory disorders in relation to major causes of olfactory loss. Archives of Otolaryngology – Head and Neck Surgery, 128, 635-41.
49. Tennen, H. et al. 1991. Coping with smell and taste disorder. In Getchell T.V., Doty R.L., Bartoshuk L.M. & Snow J.B. (Eds.), Smell and taste in health and disease. New York: Raven Press, pp. 787-802.
50. Wysocki, C.J. & Gilbert, A.N. 1989. National Geographic Smell Survey: Effects of age are heterogenous. Annals of the New York Academy of Sciences, 561, 12-28.