Nejzákladnější literaturou v oboru je (jediná do češtiny přeložená) učebnice antropologie práva od Leopolda Pospíšila Etnologie práva: teze ke studiu práva z mezikulturní perspektivy z roku 1997. Kniha by měla být ve větším množství dosažitelná v knihovně TGM v Jinonicích. Nicméně se používá i pro účely jiných předmětů, a tak se může stát, že dosažitelná nebude. Pokud jí uvídíte v knihkupectví, šáhněte po ní bez váhání, neboť je to už dnes rarita. Podle Wolfganga Fikentschera se jedná o světově nejpřitažlivější úvod do disciplíny a hlavně obsahuje slavnou Pospíšilovu „definici práva.“ Tuto definici však lze dohledat rovněž v kapitole „Attributes of law“ v knize Anthropology of law: a comparative theory která je propracovanější variací na Pospíšilovi mezikulturní teze.
Dalším nejdůležitějším studijním materiálem je elektronický cyklus třinácti přednášek v interaktivní formě, který slouží k využití při přednáškách i jako studijní nástroj, který můžete kdykoliv a kdekoliv otevřit s připojením na internet. Dostupný je po vydání aktuálního hesla od garanta kurzu, zpravidla na zahajovací přednášce.
S ohledem na to, že právo současných společností bylo „ukováno“ za koloniální éry, jak na to upozorňuje Sally Engle Merry, budeme se také věnovat kolonialismu a problému druhého. K tomuto tématu doporučujeme především knihu od Virginie Martin Law and custom in the steppe; týkající se kazašské stepní hordy v období carské kolonizace, dále kompilát mnoha autorů Laws of the postcolonial editované Evem Darian-Smith a Peterem Fitzpatrickem. V neposlední řadě vezměte do ruky knihu od Maroufa Hasiana juniora Colonial legacies in postcolonial contexts, v níž najdete například pojednání o belgickém Kongu. Máte-li hlubší zájem o tuto problematiku, nahlédněte také do knih jako Dobytí Ameriky: Problém druhého od Todorova a do Invention of Primitive Society od Kupera. Jsou to naprosto stěžejní práce, kromě Todorova však nebyly do češtiny dosud přeloženy.
Z antropologie práva pochází také slavný pojem místní vědění (local knowledge) a my máme k dispozici dvě knihy od Lawrence Rosena, antropologa, který Clifforda Geertze k tomuto pojmu inspiroval. Od Rosena pochází také jiný úvod do antropologie práva, a to Law as culture: an invitation.
Dalším stěžejním tématem je právní pluralismus, právní roviny a multiplicita právních systémů. Všechny tyto pojmy postihují jednu a tutéž ideu – ubi societas, ibi ius (lat.), jak zdůrazňuje pan profesor Sokol. K tomuto tématu doporučujeme zejména Contested States editovanou Mindie Lazarus-Black a Susan F. Hirsch, dále The power of law in a transnational world od Franze von Benda-Beckmann. Nezapomeňme ale, že antropologie chápe právo jako sociální jednání s určitými atributy, a tak úplně nelze na Franze von Benda-Beckmanna dát, když zaměňuje právní pluralismus za pluralitu pramenů práva. Pamatujme si, že pluralita pramenů práva se vyskytuje zcela běžně právě za situace právního centralismu, jako je třeba v České republice, kdy na tutéž situaci dopadá jak občanský, tak například trestní zákoník, ač jako ultima ratio. Kolizi nebo souběžnost zákonů řeší právníci zcela běžně a nemá nic společného s multiplicitou právních systémů či právními rovinami.
A nebyla by to antropologie, aby si nevšimla, že každé právo má také svou mytologii a kosmologii. Proto je velkým tématem původ, počátky a kořeny práva. K tomuto tématu odkazujeme na Lawrence Rosena, a dále pak na Rebeccu French, která v knize Golden Yoke zkoumá tibetskou právní kosmologii. June Starr se v podobném smyslu spíše obrací k pojmu metafora (Law as Methafor) a snaží se nás provést po cestě od vesnických soudů k moderním palácům spravedlnosti, kterou právo urazilo v Turecku. Vždy se jedná o podrobné etnografické práce, které si vyžádaly léta terénního výzkumu. Kdo chce zjistit, jaké právo se používalo na Kilimandžáru, ať potěžká studii Sally Falk Moore Social facts and fabrications: “customary” law on Kilimanjaro, 1880-1980. Kniha odhaluje recentní charakter zvykového práva v koloniálním kontextu.
Antropologie práva má také ambici studovat všechny společnosti bez diskriminace, a proto nutně musí zaměřit pozornost také na právní „šamany“ (metafora Karla Llewellyna), těch nejvyspělejších států světa. To dělá například Bruno Latour a přitom se podivuje, jak je možné že je někdo ochoten číst etnografii tak nudnou, jako je jeho etnografie nejvyššího správní soudu Francie – La fabrique du droit. Une ethnographie du Conseil d’Etat, a ještě dokázat pochopit, jak všechny ty soudní parafernálie, jako třeba sponky na soudních spisech, souvisí s actor-network theory. Z této továrny se sice nekouří, zato z uší právních učenců určitě. Fitzpatrick pak ve všem hledá komplexy a freudovskou posedlost, dokonce i v osvícentství. Opět se vrací k počátkům a máme tu jeho Modernism and the grounds of law.
Dostáváme se tu k posledním doporučením ohledně studijních materiálů. Fakta, která přináší antropologie práva nemohou nechat chladnými sociology, kteří bez antropologie často pouze nekriticky přejímají tu ryze praktickou ideu práva, kterou po léta, ba staletí produkuje právní věda. Proto je mezi knihami k tomuto předmětu řada titulů, které se snaží propojit sociální teorii sociologie se societální teorií antropologie. Mezi jinými k tomuto tématu doporučuji zejména čtyři tituly od Cotterrella – Law in social theory, Sociological perspectives on law, The sociology of law : an introduction, Law’s community : legal theory in sociological perspective.
Pokud Vás bude zajímat jakékoliv jiné téma, lze studijní materiály samozřejmě konzultovat. Tento přehled dává k dispozici pouze to nejdůležitější pro přednášky.